Tak to je super, žes toho dosáhla. Já jsem dneska měla jednání s posudkovou komisí kvůli mým dvěma (jak se ukázalo) postiženým pěstounským dětem. Život mě vycvičil, že není dobrá nějaká přehnaná uctivost, že to nikdo neocení. Takže jsem jednala s posudkářema jako "rovný s rovným" a ne že jsou oni nějaká autorita. Pomalu se dostávám z deprese, nepomohla mi dneska naprosto žádná argumentace a dovolávání se lékařských zpráv - nespíš proto, že - jak jsem si později - bohužel zase POZDĚJI, uvědomila, že oni to rozhodnutí měli napsáno už dříve, než jsem s dítětem vešla dovnitř
. Sekretářka totiž celou dobu nic nepsala a na konci se ptala, jestli "to" má už vytisknout.