Za ženské zbraně považuju pouze to, když ženská využije toho, že se chlapovi líbí (může líbit) a dává mu najevo, že on se jí taky líbí, nebo jí přijde jinak zajímavý nebo přitažlivý (chytrý, schopný, sportovec). Použití může být jemné. Procítěnější úsměv + něco milého proneseného (to dělá skoro každá i nevědomky a bez úmyslného sexuálního podtextu, vidím to všude okolo, že na chlapa se žena při běžné komunikaci usmívá jinak než na ženu, buť opatrněji, aby si to nějak nevyložil, nebo naopak neopatrněji, aby si to případně vyložit jinak mohl). Krajní verze ženských zbraní jsou ty hluboké výstřihy a zasahování do osobního prostoru muže (to už je to kroucení) a nevyslovený příslib něčeho víc, pokud se ukáže jako frajer.