Přidat odpověď
Přesně.
Vycházím z toho, že pomoct někomu, komu zrovna nejde o život, je moje dobrá vůle a závisí to i na mých možnostech a okolnostech, a není tedy jediný důvod se cítit mizerně, když nevyhovím.
To, že se někdo cítí v takové situaci mizerně, znamená, že nemá dostatečné sebevědomí, a pokud já s tím kalkuluji a vytipuji si právě takového člověka jako "vhodného", to mi nepřipadá moc košer (i když tím dosáhnu svého a vlastně se nikomu nic nestane). Ale jako vzorec myšlení mi to připadá dost nezdravý.
Předchozí