i pratele co pomahaji mohou byt vycerpani, nekdo vic, nekdo min, nekdo to snasi hur, nekdo lip...
nevim, ale kdyz jsem jednou videla svou kamaradku na dne, bez prace, bez penez, ve stresu s hlavou plnych starosti, tak jsem ji chtela nejak povzbudit, nekam vzit aby prisla na jine myslenky, nacerpala sily. Udelala jsem to, co by i me udelalo radost. Vzala jsem ji k mori za sluncem. Kdyz se vratila, byla jak nabita, vymenena. Hodne jsem mluvili a premysleli, ale tak nejak vpohode, v klidu. Uzili jsme si taky spousty legrace, nasmaly se, uvolnily. Vsechno to slo tak nejak ven. Po navratu jsem ji jeste pujcila penize, chtela si na soukrome skole dodelat maturitu. Zacala dalkove se skolou, mezi tim se naslo zamestani a nakonec diky dokoncene skole i mnohem lepsi. Je stastna a spokojena. Je uz to i par let. Od te doby mou pomoc nepotrebuje. Ale kdyby bylo potreba, vime obe.....