Bin, úřady a soudy se totiž dokážou lehce vžít do pocitu rodiče, než dítěte...možná tam jsou lidi, kteří toto bezdomoví na vlastní kůži nezažili. Takže dítě nemohou pochopit, neumí to...berou v úvahu možná technickou stránku věci, ale nedokážou obsáhnout psychiku dítěte, jeho pocity, jeho bolest, pocit bezmoci a ztráty (a co bude cítit jako ztrátu prioritní, to bude dítě od dítěte).

Ono to dětské psychické poškození se stejně vždycky plně ukáže až za čas, děje se to tak běžně, dělo se to i nám...určitá traumata z dětství se táhnou životem dospělého klidně až do jeho smrti. V té době, kdy se ta škoda na dětské psychice děje, to nemusí být a nebývá často vůbec vidět, děje se to skrytě...a možná je to ta horší varianta.

Jinak k tomu případu s kojením - vždyť nikdo z nás asi nevíme, jaký je celý příběh...nelze soudit z pár vět - a odsoudit.