Františko,
můžu tě ujistit, že když rozjedu hodinu, nevnímám, jestli mi tam někdo kouká nebo ne. Odučila jsem i před inspekcí předmět, který není primárně "moje srdcovka", učila jsem to tak, jak bych to učila i bez nich, prostě proto, že jsem špatný improvizátor a ještě horší herec. Byla jsem nakonec i pochválena, což potěší.
Při inspekci nebo hospitaci vedení si člověk dává spíš bacha na formality, jako je úvod a závěr hodiny, což je nakonec ku prospěchu věci, protože to tam patří a dětem vyhovuje, když vědí, co je čeká a nakonec jim to někdo shrne.
Mojí výhodou je, že nejsem sólista a mám poměrně rozvinutou schopnost řídit lidi, takže asistentku zvládám úkolovat, případně určit priority, když je toho víc, co by mohla, pokud ona sama situaci úplně nevystihne. Ale většinou není třeba nic říkat...ona dělá svoji práci, já také svoji a vzájemně se doplňujeme.