Tak ono jde o to, co ti lidi dělali.
Někteří se odvážně pustili do boje, třeba tím, že vozili zraněné k doktorovi (klobouk dolů před dědou, Yuki).
A jiným se třeba podařilo zmizet, což byla taky velká odvaha ... Potíž je v tom, že před 2. válkou bylo aspoň nějaké povědomí, kde je na světě bezpečno. A dneska už není bezpečno nikde. Nikde na celém širém světě. A hodně lidí, jak vidno z této diskuze, má problém se s tím naučit žít.
Já sobecky trochu doufám a věřím, že přežijeme my pružnější, kteří si to uvědomujeme.