Správně mluvit se dá snadno naučit, aniž člověk ví cokoli o větných členech nebo slovních druzích, podobně, jako se člověk naučí řídit auto, aniž ví cokoli o fungování motoru. Teoretické gramatické znalosti ale pomáhají při učení pravopisu - ten se lze naučit i bez toho, intenzivním čtením, ale pokud člověk nečte moc a navíc spíš jednoduché texty, jako jsou novinové nebo internetové články, ty znalosti mohou být užitečnou pomůckou. A užitečnou pomůckou mohou být při osvojování si rozvinutého vyjadřování.

Napomáhají taky orientaci při učení se cizím jazykům. Cizí jazyk se dá snadno naučit bez znalosti gramatiky, ale pobytem v cizím jazykovém prostředí nebo aspoň pravidelnou konverzací. Pokud se člověk učí v kursu nebo ve škole, základní teoretické gramatické znalosti se hodí.

Připadá mi ale, že důraz, který se dodnes na větný rozbor klade (různé poddruhy větných členů) je nesmyslný, a co se týče vyjadřování, často ho spíš zabíjí než podporuje. Za mých školních let bylo hlavním účelem fanatického cvičení větných rozborů v sedmičce a osmičce to, abychom dobře zvládali větný rozbor, na vlastní jazyk už jaksi nezbýval čas. Občas mi přijde, že se to někde vůbec nezměnilo.