Myslím si, že je to spíš o povahách, než pohlaví. Mám dceru 20 a syna 19. Vztah s oběma fajn, s dcerou více "cítím", se synem si více "rozumím". Syn přemýšlí podobným způsobem jako já, a i když je názorově nyní trochu mi vzdálen (díky vlivu skupin lidí, v nichž se pohybuje), rádi spolu diskutujeme a nasloucháme si. S manželem je od dob dospívání syn co chvíli ve sporu, protože kromě "boje o vůdce smečky" jsou zcela rozdílné povahy, a těžko hledají společnou řeč (ale lepší se to ).
Fakt je, že šatičky a panenky se nekonaly ani s dcerou, a naopak ten rodič, který objížděl s dětmi sportovní soustředění a závody jsem byla já, ačkoli daný sport je spíše "chlapský" (karate). Rozhodně nemám pocit, že by syn byl "více upnutý" na manžela, ani nevím, jak bych to poznala - obě děti jsou hodně samostatné a nezávislé osobnosti...