Mně dřív pomáhaly procházky po hřbitově. Jen tak bezcílně bloumat, číst nápisy a data na náhrobcích a představovat si osudy těch lidí, jak asi vypadali, jak žili, co se tekrát u nich stalo, že museli pohřbít maličké batole. v tu chvíli mi moje problémy přišly mnohem menší, než tomu bylo ještě před chvílí. Byla jsem ráda, že jsem živá, zdravá a že se můžu v klidu vrátit domů ke svým blízkým. Naštěstí už jsem tam dlouho nebyla za tímto účelem, nebylo potřeba.