Co se týče momentální profese, umím se pochválit (nabídnout), ale mám k tomu taky i patřičný reference. A co se týče akademický oblasti, jsou věci, ve kterých jsem opravdu dobrej, ale to už jsou spíš jednotlivý témata. Jsou i témata, kde patřím k nejlepším (nejinformovanějším), jsou ovšem dost specifický.

V praktickým životě to ale moc roli nehraje. Mám rád skromnost a tý mě naučila i zkušenosti, protože jsem si dřív opakovaně zažil, jak jsem sotva pochytil základy toho a onoho, zamachroval a zjistil, kolik lidí to umí víc a líp. Ale předstíraná skromnost je mi protivná.

Nemyslím si, že je nezbytný o sobě tvrdit, že jsem nejlepší, a to ani při pohovorech. Myslím, že mnohem větší službu udělá prostě vnitřní klid a důvěra v to, co umím: to znamená potvrdit, co znám, ale umět i přiznat, co neumím, a pokud to jde, dodat, co umím kromě toho, na co se ptali.