Chvilku nejistě bloumal po scéně, rozdával bonmoty, a pak se prohlásil sociálním demokratem a lehce zmatenou ČSSD sjednotil a dal jí silný tah. Neúnavně jezdil po republice, mluvil k prostým lidem a šikovně zahrál na strunu jejich resentimentu: revoluce jim nerozdala drahá auta a vily, bydleli stále na zahnojené vesnici a jezdili starým Favoritem, jen přišli o ty jistoty, co měli dřív. Rozpadl se jim starý svět a nikdo se nestaral o to, aby je provedl v tom novém. Oni sami nemohli a nechtěli. Přesně tyhle oslovil Zeman (a Sládek, dneska Vandas) tím, že se verbálně postavil na jejich stranu, nebo lépe řečeno: že jim určil stranu, na které mají stát.Vlastně je postavil proti „nim“, proti „těm z Prahy“, proti „tunelářům“, kteří „zničili a rozkradli zemi“. Byla to neobyčejně úspěšná rétorika, ale trvalo chvíli, než ji lidi vzali za svoji a než vystřízlivěli z porevolučního opojení.


...hrál burana se slivovičkou a jelítkem, to bizarní seskupení SPOZ se tvářilo div ne jako nejsilnější strana, no a nakonec vyhrál. Tu trapnou celostránkovou reklamu den před volbami, kdy je veškerá politická agitace zakázaná, za to on přeci nemohl, to si zaplatil neznámý příznivce.


Předstoupil před lidi, které před pár dny nazval „lumpenkavárnou“, a pískot, kterým mu dávali najevo, co si o něm myslí, odrazil s noblesou sobě vlastní: „Nebojím se vás!“ řekl Zeman demonstrantům, „stejně jako jsem se nebál tehdy„.

Víte, tady by se poznal státník. Ten by řekl „Slyším váš hněv a vím, že se hněváte na mne…“

Ne, místo toho vypálil velmi agresivní „Nebojím se vás!“, jako by stál v aréně, a tím jen utvrdil odpůrce v jejich postoji.

Není sjednotitel a nikdy jím nebyl. Jeho živlem, který ovládal a využíval, bylo a dodneška je hlásání katastrofy a označování jejích viníků.

http://www.misantrop.info/nebojim-se-vas/