Osobně si nemyslím si, že je všechno jen v projevu, nemyslím si, že jsou voliči Zemana ve svý většině znechucený, a ani nemyslím, že volili Zemana jako menší zlo. Myslím, že Zeman měl a má skutečnou podporu, která ale nesouvisí s nějakou nekulturností (i když konkrétní nekulturní příznivci jsou někdy hodně viditelný). Zeman se stylizuje (do jaký míry stylizuje a do jaký míry je mu to vlastní, nevím, ale občas je patrný, že je to póza) do muže z lidu, lidovýho politika a k tomu patří i ta hrubost a neotesanost. Ale základem je, že reprezentuje určitou společenskou vrstvu, která si ho zvolila a kterou si on už dávno vybral, aby ho vynesla k moci. Nejblíž by se to snad dalo přirovnat k příznivcům V. Šešelje a dneska T. Nikoliće v Srbsku, který podobným způsobem nasazujou na bělehradskou střední třídu.

I Zeman i Schwarzenberg byli kandidáti, který polarizovali společnost, proto se taky dostali do finále. Schwarzeberg, zjednodušeně, reprezentoval ty, který si s polistopadovou situací poradili a vyšli z toho líp, Zeman ty, který si poradili hůř (je jedno, jestli šlo o osobní schopnosti nebo o okolnosti na dotyčných nezávislý). Ale kořeny to má už předlistopadový, související s urbanizací a industrializací a jejich podobou, ty potenciální Zemanovi příznivci tu byli už dřív, mezi nima a střední třídou, která si nejvíc přála konec komunismu a rozšíření osobních možností, byly rozdíly třeba v bydlení, vzdělání, ale taky ve způsobu trávení volnýho času, a ty se akorát prohloubily. Samozřejmě, ta hranice není tak ostrá, ale existujou pevný jádra, na který se to nabaluje, proto bylo to prezidentský finále v podstatě nešťastný z obou stran, protože věštilo další vnitřní rozdělování. Tolik za prvé.

Za druhé, Zeman i Klaus jsou si v ledasčem podobný, což není nic objevnýho, ale podobný jsou si ve skutečnosti i jejich příznivci, akorát to bylo potlačený, dokud stáli v čele svých stran, pravolevým spektrem, kterýmu se oba přizpůsobovali, protože ty strany byly jejich výtahy k moci. Ne, že by rozdíly neexistovaly, ale dneska je ten hlavním možná už jen podoba EU, jestli sdružení států, nebo federace, a kdo ví, jak si to vlastně představujou a jaký konkrétně jsou v tom rozdíly. Klaus byl až do amnestie dost oblíbenej, a vsadil bych se, že nemalou měrou i u dnešních Zemanových stoupenců.

A ještě bych dodal, bez souvislosti s předchozíma řádkama, že mi přijde trochu pikantní mluvit o Schwarzenbergovi jako o „knížeti“ za situace, kdy se Zeman přesně jako kníže chová: nikomu se nemusí zodpovídat, na nikoho ohlížet, má vyšší pověření než jiný a navíc je předurčenej stát v čele.