Tyjo, takhle mě nenapadlo uvažovat. Zatím jsem vždycky řešila dárky podle toho kolik já mám v kase (což nebývá mnoho, dárek v ceně 1000,-Kč je pro mě už jako jubilejní věc), a ne podle toho kdo mi co kdy dal/by mi dal. Manžela mám rozumného, používá mozek a není línej, takže zvládne on vybrat dárky pro své rodiče a svého bratra s jeho partnerkou, já zase pro své rodiče a mou sestru s manželem. Vzhledem k uvedné kase se nám ještě nestalo, že by cenová úroveň dárků byla nějak dramaticky rozdílná /jednomu reklamní hrneček a druhému Ferarri/. Ani z druhé strany se nám nepřihodil nějaký megadar či nakašláno.

K těm "přibyvším" vnoučatům - mám svou babičku, jsem jedno z jejích 4 vnoučat. Další je má sestra, ta děti ještě nemá, a další je můj bratranec se sestřenicí. Bratranec má 2 děti vlastní a to nejstarší vyženěné (bylo de-facto prvním vnoučetem-pravnooučetm v rodině), sestřenka to má podobně. Babička (tedy prababička pravnoučat) i teta (máma sestřenky a bratránka) dává všem dětem bez rozdílu. I kdyby to měla být drobnost, ale dává. Všechny se také navštěvují (tj. znají se osobně, bratránek i sestřenka a jejich partneři tetě a babičce pomáhají, ony jim atd), podle mě by bylo sprosté jedněm dát a druhým nedat. Žijí spolu všichni jako rodina (i když některé děti ve střídavkách), takže tady nevidím důvod dělit na vlastní/nevlastní.

Uznávám, že pokud jsou někde vztahy dlouhodoběji pokřivené, je to těžší. Ale vyčleňovat nějaké dítě, které se pod stromečkem vyskytne, protože není "naše".... uff, na to bych neměla žaludek. Jako pokud se nestýkají, asi to není divné. Ale přijet na návštěvu a jednomu dát a druhému nic.... to bych neuměla.