Na většině návštěv mi chutná a nebo přinejhorším je to takové neutrální, třeba mi to kdovíjak nejede, ale rozhodně ne do stavu "nechutné", jen takové nic moc.
Že by mi na návštěvě nechutnalo až tak strašně, že bych nemohla jídlo níst, to se mi zatím stalo jen párkrát. A většinou jsem čula problém předem, takže jsem uhrála jen minimální porci (a když mi byla proti mé vůli vnucena větší, tak jsem se necítila provinile, když jsem to nesnědla). Obecně vnímám jídlo na návštěvách jako lepší, než ve skutečnosti je, protože v něm cítím určitou přidanou hodnotu laskavosti hostitele. Má to samozřejmě své meze, ale v mém vnímání celkem široké.

Když mi fakt chutná, tak chválím dosti vřele. Když je to neutrální, tak neříkám nic. Kdyby ode mne byla pochvala přímo vyžadována, otráví mě to a asi skončím v mumlavé tichosti, bez ohledu na samotnou kvalitu jídla.

U věcí hyperhnusných, které se mi opravdu přihodily párkrát, záleží na kontextu situace. Pokud se tak stalo zjevně omylem (ano, již mi byl osolen čaj), tak to hostiteli řeknu. Pokud jde o katastrofický výrobek plynoucí z hostitelova pevného přesvědčení o své kulinářské hvězdě, tak se snažím hovoru o tomto tématu vyhnout. Na přímou otázku, která by mi nedávala únikový prostor, bych negativně zhodnotila jeden dva konkrétní aspekty výrobku, pokud možno ty, které jsou na hostiteli nezávislé. V uváděném příkladě bych se zaměřila na žluklý kokos a zaláteřila na prodejny, že prodávají takové věci, které pak pokazí i skvělým pekařkám cukroví.
Vpálit někomu něco o hnusném jídle sama od sebe napřímo - to leda někomu, koho bych opravdu neměla ráda a navrch by mě naprosto strašně vytočil a pak bych se v afektu nekontrolovala. Jinak se takové věci snažím nedělat.