u nás se sušeným ovocem šetřit nemusí, sušíme sami doma, a vždycky to tak bylo, už moc generací, vlastně kam paměť nejstaršího člena rodiny sahá, a určitě sušení ovoce nebylo nápadem praprababičky, taky ona to musela považovat za něco, co patří do vybavení domácnosti, takže předpokládám, že v naší rodině se sušený ovoce považovalo za normální součást obživy (i když ne jako chleba, samozřejmě, spíš jako mlsání) už před minimálně 150 lety, kdy tato praprababička byla malá holka