Psala jsem - měla jsem ohlídané veškeré procedury a zákroky a syn chtěl, ať vždy počkám na poslední noční aplikaci léků proti bolesti - mami, už jdi, už se nebojím. Tak jsem šla.
Starší syn když byl na posledním zákroku - tedy v jiné nemocnici - prý, už můžete jít, my se o něj postaráme. Ptala jsem se syna, jestli mám zůstat, že můžu, že zůstanu, pokud se bude cítit klidnější. Neřekl zůstaň, ale podíval se tak, že jsem viděla, že má strach a že to neřekne, protože už je přece velký. Tak jsem zůstala až do okamžiku, kdy přišel anesteziolog, vysvětlil mu, co se bude dít a pak jsem ho doprovodila do předsálí spolu se sestrou, dál jsem nesměla.
Kdybych ale viděla, že se nebojí, v tomto případě bych klidně odešla.