Ročního kojence jsem měla doma, ale roční kojenec byl kojen jen v noci - na něj si manžel vzít ošetřovačku nemohl, říkal - každopádně já měla štěstí, o malého se starala má dcera - tehdy na tom starší byl opravdu zle a nevěděli jsme, co bude - sice říkali, že mám odejít, že s tím nemohu nic dělat, což jsem uznala, ovšem odejít bych nemohla. Ale kdybych neměla starší dítě, které by se mohlo postarat o to nejmladší, přitlačila bych nekompromisně ke zdi manžela - nezajímá mě, co můžeš, teď je důležitý tohle. Ale dcera se nabídla, tak jsem byla ráda.