Žženo,
to už jsme tu řešily - nemyslím si, že sám člověk zajistí srovnatelné sociální kontakty jako ve škole. Nemyslím tím, že někde potkává nějaké lidi, ale spíš to, že samostatně, bez rodiče za zadelí, musí řešit různé situace, nenasimulované, přirozeně vznikající. Moje dítě neuznává autority a je zvyklé o věcech přemýšlet a diskutovat, ne bezmyšlenkovitě přijímat nějaké rozkazy; a s touhle výbavou se musí naučit, kdy má cenu diskutovat a kdy ne, poznat různé typy lidí a jejich reakce a taky chápat jejich pohnutky, umět vidět věci z jejich pohledu. Mně prostě vadí jednostranný škatulkování a upřednostňování vlastní aktuální potřeby bez ohledu na znalost souvislostí, takže beru jako pozitivní výsledek, když mi syn doma řekne "učitelka mne seřvala, protože jsem dělal to a to, ale ona to musí udělat, protože..." Kdyby přišel a tvrdil, že on nic neudělal a za všechno může druhá strana, chápala bych to jako určitý výchovný selhání.