Když byl starší malý (3 roky) a vzali jsme ho poprvé do kina na pohádku, tak to nevydržel a procházel se v uličce nahoru a dolu a zas dolu a nahoru, chvilkama koukl na plátno a zas coural. Teprve později jsme zjistili, že kluk má PAS. Do té doby jsem se taky koukala skrz prsty na děti, které v kině nevydrží a "zlobí", dneska už mám úplně jiný pohled, děti courající sálem na dětském představení mi prostě nevadí.

Co se týká jídla a pití - jako malá jsem v osmdesátých letech chodila do kina, kam se nesmělo nic nosit. Byly uvaděčky, které to tam "řídily". Naši nám dali maximálně bonbon a nedej bože, kdybych hodila papírek na zem!
Mně osobně trvalo v devadesátých letech celkem dlouho si zvyknout na popcorn a kolu, u ostatních jsem to brala za nevychovanost a "americký zlozvyk". A pak jsem si zvykla a dneska už ten popcorn taky kupujeme. Kluci si bez něj kino nedovedou představit (a já v duchu pláču, jak je to strašně předražené)...

Takže když to shrnu - děti mi nevadí, lidi s popcornem a kolou mi taky nevadí, když si lidi mezi sebou šeptají, tak mi to taky nevadí... a nepamatuji si, že bych se setkala s nějkým vyloženě nevychovaným, který by mi v kině vadil.