Já jsem introvert, ale v dětství jsem na tábory jezdila ráda. Možná bych řekla, že ta introvertnost s věkem zesílila (puberta) a pak se zase mírně snížila. Jinak co opravdu neumím - small talk. Přátelé nebo kolegové mě možná za introverta až tak nepovažují, ale s člověkem, o kterém nic nevím, se většinou neumím bavit. A když už, tak je to vyloženě nucené, že v hlavě minuty přemýšlím, co bych tak měla asi říct. A nemám ráda větší množství lidí. I ve škole se všichni vždycky divili, že jsem úplně jiná, když jsme někde ve skupince pár lidí, na rozdíl od toho, jaká jsem ve společnosti 30 spolužáků ve škole.
A děti: dcera se mi jeví taky introvertně, syn je spíš stydlivý, než introvertní. Na školku v přírodě by asi nejel ani jeden. Jsou zvyklí být bez nás u babičky, ale když je to víc jak dvě noci, tak už se jim opravdu hodně stýská. Ale počítám s tím, že jak budou starší, nějaký tábor zkusíme, pokud tedy budou chtít. Nejlépe s nějakým kamarádem, což by pro ně určitě bylo jednodušší.