qweeerty,

jenže to já píšu od prvního svého příspěvku, že se to dělat nemá (a nemám ráda ani Krále počtářů, nedělám ho ).

I kdyby si syn při vyšetření měření času všiml, tak zase při jeho inteligneci by mu v tu chvíli došlo, že nejde o nějakou soutěž. Navíc tam dojde většinou ke zjištění mnohem závažnějších nedostatků, které to dítě vnímá....často hlásková analýza a syntéza, to dělá dětem problém....ale vždy se zdůrazňuje, že to nevadí, že to nejde, prostě vyzkoušeli jsme a jedeme dál....ona už samotná absence známek většinou ty děti uklidní.

Ostatně, na začátku se dítěti říká, co se bude dělat, a taky proč, aby vědělo, že to dělá pro sebe a podle toho k tomu přistupovalo...i to k tomu patří...

Ve třídě tohle samozřejmě není třeba řešit, když nechceš. Děti nemusí vůbec zjistit, že něco konkrétního sleduješ.

Nebo jim to i řekneš, že teď sleduješ tohle konkrétně....já třeba skoro neřeším, kolik dítě stihne udělat práce v matice...jako minimum beru to, co děláme společně (většinou se na tom něco učíme, ať už to řešené čtení s porozuměním, nebo naslouchání, nebo nový typ úloh, kde nedokážou odhadnout, co mají dělat, případně chtějí mít jistotu, jak na to). Pak zadávám další práci v rozsahu, který doufám, že nestihnou ani ti nejrychlejší.
No a přesto jsem jim dneska dala počítání na rychlost a ještě jsem jim to řekla, že budu rychlost sledovat. A zdůraznila, že spočítané to musí být hlavně správně. Já samozřejmě vím, které děti jsou rychlé, ale potřebovala jsem mimo jiné zjistit, jak moc rychlé jsou a plus děti, které jsou většinou hodně dobré, jestli zvládají ten tlak toho času....
A zjištění jsou to fakt zajímavá a pro mě důležitá. Třeba to, že ty všeobecně bezproblémové, šikovné a pilné děti počítají jeden příklad 10 s. Zdá se to hodně, ale není, přečíst čísla, rozpoznat znaménko, spočítat a zapsat výsledek není otázka vteřiny, zejména když dítě ještě nemá zautomatizované některé spoje a opravdu to poctivě počítá. Děti, které většinou handicapuje jejich problém s pozorností, byly jen lehce pod těmito obecně šikovnými dětmi, protože šlo o 2 minuty a to tu pozornost většinou dokážou udržet. Naopak dítě, které i v klidu má problémy, na tom bylo ještě o něco hůř, i když se strašně snažilo. No a pak tam jsou tři děti, které jsou 2x tak rychlé, než ty obecně výborné děti. A právě to jsem chtěla zjistit. kdyby byli jen o málo rychlejší, dá se to řešit větším objemem práce, ale pokud už jsou na úrovni zautomatizovaného počítání, musím jim dávat úplně jinou práci.
A samozřejmě vše bez stresu ze známek.

Od září jsem dala zatím jen dvě známky...obě teď v únoru. To, co známkuju, má neomezený čas, jsem přesvědčená (díky každodennímu opravování veškeré práce, co děti udělají), že už to opravdu ovládají, a je to vždy typ zadání, který už důvěrně znají a vědí si s ním rady, aniž musím zdlouhavě vysvětlovat, co a jak dělat.

Psaní a čtení neznámkuju vůbec a hodlám se toho držet i nadále. Přesto pořád něco testuju a zjišťuju, ať už o tom ty děti vědí nebo ne .