připravuju na talentovky. Obvykle si beru na "finiš" žáka domů, spí u nás, jí u nás, kreslí, maluje, modeluje... takovou dobu, co psychicky a fyzicky zvládne (laik si nedovede představit, jak se člověk namaká, když stojí třeba 5 hodin u stojanu s předpaženou rukou, o modelování ani nemluvě, to je opravdu třeba mít dobrou fyzičku). Dítko kreslí, já tady vařím, dělám si co potřebuji, co chci. Jednou za půl hodiny na to dílo mrknu a koriguji. Po takovém týdnu jsem tak vyšťavená, že týden čumím do zdi. Neměla jsem sílu ani na čumění na internet. Byla jsem jako vymačkaný citron. Přitom jsem prakticky nic nedělala, jen občas obkoukla kresbu, soustředila se na vyhledání chyb, zjištění důvodu, vysvětlení, jak se jich vyvarovat a jak to udělat dobře. Jako bonus dávám holkám sexuální výchovu, probíráme různá témata a snažím se jim předat nějaký morální náhled na život... Myslím, že mi to jde, mám už několik dostudovaných, jiné jsou na VŠ a všichni se mi ozývají, radí se se mnou, chtějí znát můj názor na jejich tvorbu... Přitom já jsem po umělecké stránce proti nim levá, v umění se neangažuji. Jsem jen nevystudovaná učitelka výtvarky. Myslím, že ty holky moc dobře cítí, kolik energie do těch pár minut, co se jim věnuju, dávám. A mám radost, že jsem pro ně stejný arbitr, jako jejich slavní vyučující.
kdyby se moje práce měla počítat na minuty, které se dítěti aktivně věnuji, byly by to třeba 3 hodiny za den. Unavená jsem víc, než když jsem v lázních dělala 30 masáží denně.