vážně by mě zajímalo - po předchozí diskuzi - kde je hranice "měl se víc učit"

prostě jsou lidi, kteří se z x důvodů TOLIK učit nemůžou, nemají prostě kapacitu na to, aby se stali advokátem, doktorem, učitelem ... jsou to lidi, kteří jsou z lidského hlediska super, ale z profesního jsou v rovině dělník, ať už třeba ve fabrice nebo v obchodě nebo v nemocnici nebo v kuchyni ... prostě běžné práce.

Čím jsou tihle lidé horší, aby se na ně pohlíželo tak, že si nezaslouží slušné peníze - slušné ve smyslu, aby nešli pomalu žebrotou, přestože pracují - než ti, co mají OD PŘÍRODY hlavu na studium? A jak to potom srovnat s tím, že je x lidí, kteří z důvodu mentálního postižení prostě nikdy pracovat nebudou - tedy pro společnost je to jen o tom se o ně postarat a tady je na místě je politovat a podpořit ? Mentálně postižený člověk se taky nemůže naučit víc, než nač má kapacitu - např. někdo sebeobsluze a je to jeho strop, někdo může pracovat v chráněné dílně apod

Jak rozlišujete, že já jsem chytrý / mám známé, kteří mě někam protlačili / rodiče mi pomohli ... a ten druhý to má ZA TO, že se málo učil ( přestože prostě na učení hlavu nemá, nemá oporu v rodině, nemá známé, kteří by ho upíchli na dobrý flek apod


uvědomují si vůbec ty z vás, že ne vždycky je to vaše zásluha, že se máte dobře? Není to třeba taky o tom, že se nadřazujete nad ty méně úspěšné jen proto, že si tím samy zvedáte pocit "já jsem lepší než ty" ?