Kauza Vojtek. Dnes jsem cetla jeho vyjadreni- ze uz ve vztahu dlouho nebyl stastny a bla bla. Tak jsem se tak zamyslela...Neni to nahodou dnesni dobou, kde nam je vsude predstirano, jak musime byt stastmi a spokojeni, neni to strasne sobecke a egoisticke svoje vlastni stesti povysit nad rodinu? Neni normalni spis to, ze ve vztahu jsou vetsinou problemy, ktere by partneri meli spolecne vyresit a pokud jsou deti, partneri by meli zmobilizovat vsechny sily a snazit se najit reseni? Tento individualismus - ja nejsmem stastny, tak balim kufry, bez ohledu na to, jak ublizim svym blizkym...
Z me vlastni zkusenosti - vdana jsem 10 let, zname se 13 let, dve deti - vztah neni a hlavne nebyl vzdy idealni, prosli jmse si nekolika krizemi a nekolikrat jsem uz myslela, ze to nedam. Ovsem po kazde krizi vysvitlo slunce a ja jsem nakonec rada, ze jsme spolu, vidim na detech, jak jim dela dobre, kdyz jsme jako rodina a to ze to neni vzdy ruzove uz beru ve svem veku jako pokoru - zivot proste neni reklama.