Martino, blbý je, že statistika nepodchytí skutečnou míru týrání. Plus další velmi důležité téma, co je vlastně to týrání. To není "jenom" to přes zadek. Třeba jeden uznávaný psychiatr zaměřený na léčbu poruch příjmu potravy dobře popisuje za roky své praxe, že dítě je týrané i křečovitou snahou rodiny zachovávat status-quo, iluzi, zdání, že je vše v pořádku, že je rodina bezkonfliktní. Také nestanovením hranic vlastně rodiče dítě týrají, tzv. "volná výchova" je ve skutečnosti týrání, protože dítě potřebuje vědět, že jej rodiče usměrňují, že rodiče vědí, co se má dělat, ve chvíli, kdy to to dítě neví.
Bylo by to velmi dlouhé téma, asi nad rámec diskuse zde. Určitě se ale nejedná o zjednodušené "přes zadek", či předsudek, že každé dítě je zvládnutelné domluvou.
Ještě znova zopakuji myšlenku, kterou jsem zde už kdesi napsala. Velmi důležité je uvědomit si, že dítě je z rodičovského hnízda. Povahy, epi-genetika, povědomí o vlastních kořenech, specifický jazyk, který rodina používá, je důležitý. Dítě cholerických rodičů je zvyklé na určitý způsob komunikace, dítě introvertních rodičů na jiný způsob komunikace. Proto není tak jednoduché přesadit dítě z hnízda do hnízda, a myslet si, že stačí na tvorečka mluvit vlídně, on se uchytí.