Olgavo, nedavno mi priznala nemecka kamaradka doktorka, ze dala synovi na zadek, ze uz /s nim / nevi kudy kam a jelikoz dosla az do tohoto stadia, objednala se s klukem k psychologovi.
Jsou to oba lekari, rodice, co detem vysvetluji, mluvi s nima a neustale hledaji nove cesty, jak resit problemy /bez fyzickych trestu/
Takze si myslim, ze je to proste normalni lidsky jev kdekoliv na svete.
A kdyz nekdy pozoruju nasi malou, jakym tonem se mnou mluvi /hej pockej/, ac si myslim, ze nejsem matka, ktera nema respekt, tak si rikam, ze se ze me rokama asi stala svetice, neb ji za to jeste jedna neprilitla. A to ji muzes upozornovat horem dolem, ze by tohle a takhle nemela. Myslim, ze prilisna chapavost a kamaradske rozhovory taky nejsou asi uplne na miste. Dite te pak bere jako kamosku sobe rovnou a to nevim, zda je nejlepsi.
Jinak dite neplacam ani pres zadek ani pres ruce. Nasi to taky nikdy nedelali a nikdov sirsi rodine taky ne. Ale asi 3 jsem za svuj zivot taky dostala. Vim za co, a dodnes si osobne myslim, ze byly zaslouzene.