Nedá mi to nereagovat. Upřímně mě strašně překvapilo jak tady všichni hodnotí VŠ jako sučást dědictví, která by se měla ještě navíc "zohledňovat". To by mě teda v životě nenapadlo. S bratrem jsme měli oba stejnou možnost studovat VŠ. To že on toho po prvním roce nechal je jeho věc. Ve snu by nás ani jednoho nenapadlo to brát tak že on chudák nebyl dostatečně dlouho rodiči živen a financován!!! Taky jsem naprosto alergická na to, že všechny děti mají nějaký nárok na majetek po rodičích. Připadá mi, že tím, že mám děti tak najednou můj majetek ani není můj a abych se jich pomalu šla ptát jestli můžu namalovat stěny na červeno. Jestli po našich něco zůstane (jako že asi jo) tak si to s bratrem rozdělím hlavně podle momentální žívotní situace nás obou. Např. chalupu si asi nevezme sourozenec, který má vlastní dům, ale spíš ten co bydlí ve městě v bytě. Nebo pokud bude byt potřebovat některé z našich nebo bratrových dětí tak to bude taky určitě směrodatné... Mě naši pomohli na začátku v rámci tehdejší situace. Bratrovi by stejná pomoc byla např. k ničemu. A zase když on začínal a chtěl byt v jiném městě tak mu předpokládám nějakou korunu pustili, ale upřímně vůbec netuším kolik a je mi to jedno. A nikdy by mě nenapadlo to poměřovat až jednou budeme řešit dědictví.