ano - souhlas.
Ale - Ono totiž nejde prioritně o ten majetek. jako jo, žere tě to, že ty dostaneš ho.no, sourozenci baráky a ještě mají rodiče tendenci ti kecat do života a kázat, co a jak máš dělat. A ty ryješ hubou v zemi a posloucháš, jak ten či onen to má děsně těžký - s tím darovaným barákem. No a pak slyšíš - no jo, naše dětičky, dali jsme jim majetky a oni se nám takhle odvděčili. A to tě sere - ty kecy, to všechno, ty lži,který se říkají okolí.
A já ti nevím, kdy se to změnilo - tedy ten můj přístup. Asi když se nám začalo dařit a že jsme to dokázali sami a že ti, co dostali, tak jim to nepřineslo štěstí a lepší život.
A najednou mi je to jedno, slyším, co slyším a je mi to u zadele a žiju si svůj život a po svým - řeči okolí se mě nemůžou dotknout. jenže to je taky dost tím, že jsem spokojená a šťastná - kdybych nebyla, tak co já vím, třeba mě to bude užírat a sžírat dál. Ono je těžký nad tím mávnout rukou, když ryješ hubou v zemi - to si umím představit.
Já dostala nějaký nevyužívaný bavlnky a čajový servis - ten chce teď mamka zpátky, že se jí prý bude hodit k nějaké jídelní soupravě či co. Ještě jsem se nerozhodla, máš pravdu, jsou to jen věci, tak co. ale tak nějak mě ta nehoráznost překvapila, takže asi ohluchnu. Hlavně proto, že to je jediná věc po babičce, co mám. Po druhý jsem nedostala ani ten jeden blbý hrnek, co jsem chtěla.