děkuji za uznání.

Já vůbec moc nevěřím na nadávání, buď s tou situací jde něco udělat a pak je lepší nevysilovat se nadáváním a udělat to, nebo to nejde, a pak zase platí - proč se vysilovat nadáváním?

A to s tím "málem" je velmi, velmi relativní, kdybych se za svého dětství měla materiálně tak, jako se mám dneska, tak bych si připadala jak pámbu ve Frankrajchu,v něčem jsem si jistě tu laťku toho, co "nutně potřebuju " posunula o dost výš, ale jaký by mělo smysl posunovat ji donekonečna?

Já jsem si vcelku dobře vědoma toho, že vcelku slušně přežít se dá i s mnohem větším málem, než s jakým se spokojím teď, a můžu říct, že je to vcelku uklidňující pocit, rozhodně méně stresující než kdybych toho, co "nutně potřebuju" měla tolik, že by mi na to mé prostředky jen stěží stačily