"Kudlo, netuším, kolik ti je, to tady neví nikdo, ale právě po 40 mně to přijde docela prozíravé, zamyslet se nad tím, kam chci směřovat, na co mám energii atd."

Tohle je rozumné, na mě tedy přišlo takové přemýšlení až po padesátce. A vyplynulo z něj, že se buď musím snažit vydržet pracovat co nejdéle, nebo si včas dost našetřit. Zatím se snažím o obojí, tedy udržovat se v pracovní kondici (v současném povolání, začít s něčím novým už bych asi nedokázala) a zároveň šetřit.