Vždycky jsem byla v tomto závislá na příjmu manžela, on je ten, kdo nás živí, mění se jen podíl mého přispění na společnou hromadu, a to od nuly po nějakých 30 %. Ani v období, kdy jsem neměla příjem žádný, mě nenechal bez peněz pro mou osobní potřebu, natož abych musela řešit, že nemám z čeho nakoupit.

Se společnými penězi hospodařím především já. Já určuju, kolik je nezbytně nutné, abychom měli, rozhoduju o rozložení částek v rámci domácího rozpočtu, mám na sebe napsaný rodinný účet...o větších investicích rozhodujeme spolu.

Co se týče peněz mimo rodinný rozpočet (sice podle zákona také společné peníze, ale pro nás peníze, které jsou jen pro naši soukromou potřebu), tak já většinou škudlím, kupuju z toho dárky a jen zcela výjimečně si dovolím pustit chlup a zrealizuju nějakou svoji dávnou touhu (jako kdysi cesta do UK, jen my dva a auto).
Muž naopak spíš investuje a když se mu náhodou nějaká větší částka sejde, pořídí něco, co se nám hodí, i když to není bezpodmínečně nutné, nebo jednorázově nasype víc do rodinné pokladny, ať už účelově (dovolená, konkrétní věc do domácnosti) nebo bez určení účelu a já pak rozhodnu, co s tímto mimořádným příspěvkem provedu (většinou uškudlím na horší časy).