Když si nejsem jistá, co a jak je ve škole dobře nebo špatně, posuzuju to optikou dovedností, které budou pro dítě potřeba ve skutečném životě. Z tohohle pohledu určitě existujou individualistické profese, ale je jich spíš menšina, ve většině k nějaké formě spolupráce s ostatními dochází. Řešit se šéfem špatnou spolupráci se podle mě má v případě, že to opravdu nefunguje, v ostatním případech je myslím optimální, když se spolupracující dokážou na nějaké formě konstruktivní spolupráce dohodnout mezi sebou.
Obdobně bych postupovala u tvé dcery - ať zkusí navrhnout rozumné rozdělení práce, kvalitativní požadavky na výstupy, způsob kontroly, časový harmonogram, atd. A v případě, že to nezafunguje, řešila bych s učitelkou (na což bych druhou členku tými férově upozornila předem).