V běžném životě se s tímhle bude setkávat dnes a denně - vždycky se najde někdo, kdo se veze s týmem a nedělá nic, zvl. pokud jde o státní podnik.

Takže bych toho využila jako sociálního tréningu.

Když mně a mé kolegyni nechávala delší dobu naše kolegyně z I. stupně opravovat diktáty svých třeťáků, protože neumí pravopis a odmítá to jakkoli měnit, neb nechápe, k čemu to je, chvíli jsme to obě trpěly a opravovaly, protože:
- nechceš dělat zlou krev ve sborovně
- neumíš říkat ne
- je ti líto těch dětí a profesionální čest ti nedovolí nechat tu blběnu učit děti, že se píše výřivka a vydět

No, chvíli...pomáhaly jsme jí snad rok.

Pak už jsme ji asertivně poslaly do háje.
Ona pořád něco studovala (ta moje kolegyně jí ještě upravovala diplomku - v podstatě to napsala), takže: "Hele, jsi vzdělaná a študovaná, tak už je načase začít být samostatná - věčně spolu učit nebudeme - ha ha ha" a nazdar.

A blběna je jen jeden z mnoha příkladů, které mají různé podoby.

Dcera má několik možností. Třeba říct spolužačce, že to tedy udělá sama, ale učitelce to řekne ještě před odevzdáním, tak aby o tom věděla.
Nebo to prostě udělat a mlčet.
Nebo požádat učitelku o jiného spolupracovníka.
Nebo se zeptat spolužáků, jestli mají také problémy a poradit se, co s tím, s nimi.

A tak podobně...