aha...
No a pomohlo ti to povídání aspoň trochu?

Víš, já samozřejmě znám dost lidí, kteří "nějak" žijou v takovém soužití, které je funkční i nefunkční zároveň....
Kdysi jsem četla takové přirovnání k manželství jako k trojnožce - pokud stojí na třech nohách, je naprosto stabilní, pokud na dvou, jde to, na jedné je strašně vratké...
A ty tři nožičky jsou: přítel/přítelkyně (povídání, sdílení, pomoc, pochopení...), milenec/milenka a hospodář/hospodářka (to jsou věci ohledně peněz a chodu rodiny a domova).

Taky je důležité, aby jeden druhého potřeboval...aby prostě věděl, že bez druhého by mu bylo hůř, že by mu ten druhý chyběl ...
A někdy to soužití přejde přes hranici, odkud už návrat není, ale - ta hranice je u různých lidí různě.

Já jsem třeba hodně samostatná, vydržela bych (by´t nerada) i sama a zvládla bych to...ale v partnerství jse šťatnější. Spousta mých kamarádek jsou takové závislejší typy, které děsí to neznámé, to, co neznají, přijde jim to nebezpečné, děsivé ...a proto zůstávají v tom nevyhovujícím, někdy silně nevyhovující jistotě...ale to už není otázka sexu