Stávalo se mi to u dětí ve druhé třídě také. U obou, ačkoli jedno je a druhé není dyslektik. Obě jsem učila kontrolovat si prostě slova po písmenkách. Tomu, co je bez poruchy, to časem odeznělo samo a píše bez chyb. Klukovi písmenka vypadávají občas pořád (2. stupeň), ale on je opravdu klasický příklad dyslektika.
Nicméně si časem sám nalezl způsob, jak chyby minimalizovat - když slova v diktátech četl, tak si je podtečkovával (co tečka, to slabika nebo písmeno)- chyby takto lépe viděl. Učitelka nejprve nechápala, co ty tečky znamenají, ale pak jej naopak vybízela, aby si takto kontroloval.
Ve druhé třídě by mělo mít dítě ještě dost času, aby si diktáty stihlo zkontrolovat i po písmenkách.