Některý předpisy jsou skutečně absurdní a jsou tím pomyslným vrcholem. Ale zásadní problém není pár absurdních předpisů, ty by praxe srovnala. Problém je s celkovou perspektivou, s jakou se k vytváření potravinářských norem přistupuje. A troufnu si říct, že neoddělitelnou součástí je bohužel i naprostá odtrženost výrobců norem od praxe, jsou to teoretici a navíc nemalou měrou laický. Neustálý průběžný ohánění se tím, že to po nás chce EU, absurdní už dávno není. Dítě, který je v nařízeních EU, se v český vaničce kdesi hluboko v kalný vodě ještě pořád skrývá, (polo)utopený. Bohužel už léta nastavená laťka automaticky plodí další a další předpisy v tomhle duchu a zatím není naděje, že by se změnilo, politická aktivita vyprchala se změkčením slavný normy o ohřívání gulášů, což si vydupali hospodský, malopodnikatelé ve výrobě potravin (a vlastně malopodnikatelé vůbec) kromě pivovarníků nikoho na politický scéně nezajímaj a velký potravinářský firmy se zatím nebouřej - a nikoho jinýho politici neslyšej.