Lído,

dyslexie jako dyslexie se může uznat až ve chvíli, kdy je možné vylouřit všechny ostatní vlivy, což by nemělo být dříve, než během té druhé třídy nebo spíš v odpovídajícím věku. U těžších vad, kdy je to opravdu zřejmé, tak se píše to susp. dys-.

Dysgrafie a dyskalkulie jsou opět otázka až té druhé třídy, kdy jsou sice zřejmé obtíže, ale ještě nelze vyloučit třeba špatné metodické vedení, vliv motivace a pod.

Dysortografii nelze diagnostikovat dříve než ke konci druhé třídy, protože až v druhé třídě se začínají učit první pravopisné jevy a musí tam být prostor pro zažití a ovládnutí.

Do té doby se opravdu řeší především ty dílčí deficity, a to i ve škole v rámci náprav.

A pak je tu ještě jeden faktor....vyvíjí se i pokyny ohledně diagnostiky. Takže to, u čeho se dřív rovnou napsala dyslexie, už se dneska dyslexie nenapíše. Ne proto, že by tam nebyl problém nebo že by se chtěl někdo sprostit odpovědnosti, ale proto, že se ukázalo, že dříve do "diagnózy" spadly i děti, u kterých šlo jen o dílčí oslabení. Mnoho z nich se potom třeba koncem prvního stupně jakoby zázračně vyléčilo...ale ve skutečnosti došlo k dozrání těch potřebných center. Takže se začalo pracovat s diagnózami opatrněji a dřív jak na konci druhé třídy se prostě definitivní dys- nepíše, a pokud, tak s tím susp., tedy že je podezření na...

Na druhou stranu se pak výzkum zaměřuje na diagnostiku v předškolním věku a prevenci SPU u dětí, u kterých existují reálné předpoklady pro rozvoj poruchy.