Nás na schůzce minule učitelka zpucovala za to, že dětem nekontrolujeme úkoly, zda je udělaly celé. Podotýkám, že učitelka zadá úlohu tak, že se odchýlí od zadání v učebnici a to odchýlení nám vyřizují děti (druháci), mají si to zapamatovat. Tak se tam s ní jeden statečný tatínek pohádal, že fakt nechápe, čím se má řídit, když v zadání je něco jiného než říká dítě, a co říká dítě si nemůže nijak ověřit. Tuto učitelku a její systém kolektivně nesnáší téměř všichni rodič. Ona je tak mimo, že vůbec nevidí, jak na ni rodiče v úžasu zírají, když z ní padají perly moudrosti, jak se na sebe všichni nechápavě a pohoršeně koukáme, nebo se všichni pochechtávají. Vždy se najde někdo statečný, kdo se jí snaží vysvětlit, že to stejně jako naše děti nechápeme, chceme trochu jiný přístup apod. Marnost nad marnost. Tahle učitelka se dětem pošklebuje, schazuje je, mluví o nich kriticky jmenovitě i před ostatními rodiči. Děs. Je z ní cítit taková ta ječivost a podrážděnost už v okamžiku, kdy vidí, že někdo jí narušil "JEJÍ systém" tím, že ji nechápe a neudělá hned, co řekne. Ale na co si stěžovat konkrétního, že je protivná, zapšklá, jedovatá, a děti se jí bojí?