Ale znamená to i to, že i s druhostupňovým dítětem rodič doma chystá tašku, ne ž
e to udělá za něj, ale absolvuje očistec moderování denní přípravy. Touhle dřinou se to děti postupně naučí do přijatelné podoby, i když puntíčkáři nebudou nikdy.
- přesně. Musím u něj sedět a on připravuje. Nejdřív se zeptám, neměl jsi nějaký úkol? Odpověď - ne, určitě ne. Seš si jistý? Odpověď - jsem. Pokusem jsem zjistila, že pokud se připravuje sám, víceméně bezmyšlenkovitě nahází do tašky potřebné a jsem připravený. Pokud u toho jsem, tak se občas zeptám - ukaž mi prosím pracovní sešit, ať vím, co berete. V okamžiku, kdy ho bere do ruky, znejistí a vyděsí se - ježiši, já mám úkol.
Nevím, zatím prostě nefunguje sám a nedělá to schválně. Doufám, že se časem naučí - aspoň do té devítky.
Psycholožka říkala, že ho mám nechat, on se dušoval, že to zvládne. Nezvládne, bohužel, i když bych ráda, aby to zvládal. Na té tzv. přípravě stráví hodně času, je chaotický, ne systematický, zapomíná. Pokud u toho jsem, automaticky mu naskočí systém a už to jede. Nechápu to, ale je to tak. Takže musím dozorovat, zatím to jinak nejde.