Tante, je to tak.
Přesně takhle většina rodičů postupovala: napřed jsme si opatrně špitali mezi sebou, že se nám něco nezdá, pak jsme opatrně zkoušeli mluvit s učiteli, s vedením školy, pak ti odvážnější převeleli děti jinam, no a ti nejnaivnější poseroutkové (my) tam nechali dítě dotrápit až do chvíle, než dítě v pudu sebezáchovy dobrovolně udělalo přijímačky na gympl.
Výsledek je tedy ten, že se dítě hladce dostalo na dobrý gympl, ovšem má fóbii z městské čtvrti, kde stojí jeho bývalá ZŠ a zařeklo se, že ten barák nechce už nikdy v životě vidět, natož vstoupit na jeho půdu.