Tak samozřejmě já to mám ráda, ale není to nic exkluzivního, ale je to pro mne maximálně příjemné. Nebylo to tak vždy, stal se z toho zvyk poté, co jsem já nosila manželovi snídani do postele, když nemohl chodit a v posteli trávil hodně času. To jsem vstávala dřív, abych připravila snídani, odnesla jsem to všechno nahoru do postele a zas si tam k němu zalezla a snídali jsme. No a když se pak uzdravil, začal mě budit on snídaní do postele, líbilo se mi to, oceňovala jsem to a navíc - jsem pak od rána hned líp naladěná. Mně se totiž blbě vstává. Takže pokud je manžel ráno doma, nosí mi snídani do postele téměř vždy.
A zuby si čistím až po snídani.
U nás doma /když jsem byla holka/ tohle neexistovalo - postel sloužila výhradně na spaní a když něco do postele, tak v případě nemoci teploměr a čaj.
My teď doma ale taky občas provozujeme "pyžámkový den" - ani to jsem jako holka nemohla.