U našich mě rozčilovalo, že se pořád koukalo na to, co by se mělo a co by tomu řekli lidi. Prej - co kdyby někdo cizí přišel a našel tě v posteli. To je teda argument. Kolemjdoucí nemají snad klíče od našeho domu a tudíž mě nikdo cizí v posteli překvapit nemůže.
A co prej si budou teda myslet naše děti. No co by si asi myslely - že snídáme a že nám to takhle vyhovuje.
Trávit čas v posteli mimo spánek a nemoc, to bylo trestuhodné, co si ostatní pomyslí. Když je u nás někdo nemocný, je mi jedno, kde chce být - může být klidně v obýváku s námi - přenesu peřiny a ustelu tam, kde chce dotyčný být.