Tak pokud jde o hygienu, tak nejsem zase tak cimprlich, abych se hroutila třeba z kousku vejce na prostěradle , spíš třeba drobky jsou dost nepříjemné. "Snídaně do postele" u nás někdy probíhá, ovšem stylem, že pokud manžel vstane dřív s dětmi a nechá mě vyspat (což já považuji v naší rodině za galantnost číslo 1, kterou si užiju rozhodně mnohem víc než otevírání dveří nebo přidržení kabátu), tak mám při probuzení většinou i připravenou snídani. Nabídku, že mi ji manžel donese do postele ale většinou nevyužiju, nejí se mi v posteli úplně nejlíp, navíc hrozí, že mi tam mezi kafe a talířek s jídlem skočí děti. Ale někdy třeba zůstanu v posteli jen s tím kafem, čtu si (idylka, kterou miluju, ale zadaří se tak jednou za měsíc) a najím se později u stolu.