Za pár let ústavních pohotovostnich služeb na interně a neurologii okresní nemocnice jsem toho zažila dost. Někdy lidi nevyhodnotí závažnost, jsou přecitlivělí co se týče bolesti, úzkostní, to je normální a nepohorsovalo mě to. Každé zbytečné zaměstnaní během noci je vysilujici, pokud pracujete od 6:45 předešlého dne a ráno vás čeká obvyklý pracovní den - většinou delší, protože unavení nepracujete efektivně.
Existuje skupina lidí, kteří jsou naprosto sobečtí a nemají v tomto zábrany. Přicházejí kdykoliv, sebejistí a kriticti, vyjste tu ttotiž pro ne. Jedná žena, bývalá zdravotnice, volavala v noci svému muži záchranku, když ho chtěla potrestat. Nebrala pak telefon, pan byl pohybově ppostižený, nevěděli jsme, co s ním. Jedná roětvena rakovina rodina o kupovala ambulanci v noci pravidelně s bolestmi na hrudi i tetaniemi obézních třicátníků i třicátnic. Spouštěčem byl většinou televizní horor či detektivka, někdy partnerská hádka. Do ambulance se o pul noci nahrnulo deset lidí včetně dětí. Bylo třeba tyto sice mlad, ale uuž chronicky nemocné lidi vždy řádně vyšetřit včetně dlouhého čekání na biochemii.
Jednou přivedla paní manzela, že je doma týden s angínou, čím dál horší, zarudlý, potácí se. Mel tři promile. Na mě úplně poslední službě přivezla ve dvě v noci paní pana, že už se na něho nemůže dívat zeže ho 14 dnů bbolí hlava. Mel nějakou virózu, jinak na něm nic nebylo. Žena se tvářila nespokojene, chtěla, abych v noci budila rentgnenologa a startovala CT. Uložila jsem ho na volné lůžko, protože v noci se těžko dělají rozhodnutí a biochemie sice lze udělat, ale toto počkalo do rána. Ze mu nebylo vůbec nic, jsem se dozvěděla už od kolegů, hned od poledne jsem spechala pro ppotvrzení těhotenství a od nechci a nebudu UPS sloužit.