"v okupovaném ČSSR jsem strávila celé dětství a za tu dobu jsem neviděla ani jednoho okupačního vojáka"

To bylo ovšem daný tím, že v srpnu 1969 Husákovo loutkový vedení prošlo úspěšným testem spolehlivosti, když nechalo demonstrace připomínající sovětskou okupaci rozehnat československejma armádníma a policejníma jednotkama. Snahou Sovětů bylo nevyčnívat a nechat špinavou práci domácím. Ovšem kdyby hrozilo, že špinavou práci nezvládnou, byly sovětský jednotky připravený - podobně jako byly připravený na Ukrajině na případnej zásah v Polsku prakticky celý 80. léta.

Druhej důvod byl, že sovětský velení se snažilo uchránit svý vojáky od styku s československým obyvatelstvem, aby se zabránilo ideový a taky ideově-materiální indoktrinaci (jako jak to, že v Československu mají to a to, když my to v SSSR nemáme). Oblasti zabraný Sovětama jako posádkový prostory byly chráněný navazujícíma pásmama, do kterejch byl pro čs. občany ztíženej přístup - nicméně přesto nebylo nutný až tak snažit, aby se například v Mimoni nebo ve Stráži okupační vojáky dali spatřit. Uniformy z klasickýho hrubýho zelenýho plátna klapající holínky s dřevěnou podrážkou byly neomylnej znak.

V některejch chalupářskejch oblastech byl kontakt s okupačníma jednotkama nepřímej - lidi si navykli po odjezdu nechávat na zápraží nějaký jídlo a malou flašku rumu, okupační moc pak při tajnejch nočních výpadech nevylamovala dveře, aby se dostala k chlastu a jídlu.