Děvče, většina matek se stará o své děti celkem samostatně, já třeba jsem se starala o 2 malé děti sama ikdyž manželovi nikdo neumíral, jen proto, že byl lenoch a s malými dětmi to neuměl....ne, že bych byla spokojená, ale nějak jsem se s tím poprala. Kdyby důvodem jeho nepéče a nepřítomnosti byl nemocný rodič, byla bych na něj pyšná.
Ale chápu, že každý je jiný, třeba zrovna ty jsi typ, co malé děti blbě zvládá a tu podporu moc potřeboval....nepochopila jsi, že tvůj manžel byl v jedné z nejtěžších životních situací a tvoje řešení ho připravilo i o rodinu, která "neumřela", takže další rána....dobře pro něj, že jsi sama odešla, co by bylo, kdyby byl nemocný on sám. Nad tím se zamysli...
Ale celkem ve tvém popisu obou rodin (i bývalého manželství), mám podezření, že očekáváš, že tvůj partner sám pochopí, co chceš a potřebuješ (nechceš mluvit o rozvodu, abys nedělala nátlak) - takhle to nefunguje, když něco chceš, nebo ti něco vadí, musíš to říct a s partnerem komunikovat - jak chování jeho dcery, tak jeho vztahy, to přece musíte probrat, když o tom nemluvíš, tak proč by to on řešil, myslí si, že ti to vyhovuje. Přece na něj nemusíš řvát, jen s promluvte, co bys chtěla a jak se cítíš a jak si předtsavuje budoucnost....