Tante,
a to je podle mne ten největší problém - stanovit, co maturita je.
Buď to může být zkouška z toho, co se měli studenti naučit po dobu studia, tzn. hodnotit jejich schopnost učení se a dejme tomu porozumění učivu v rozsahu daném tou kterou školou, nebo zkouška z "všeobecného rozhledu", "všeobecné připravenosti na další život".
Problém je v tom, že odborné školy s nějakým zaměřením mohou vycházet z toho, že student se bude danému oboru věnovat i nadále, byť samozřejmě nemusí, ale co na gymnáziu? OK, dnes se předpokládá, že gymnazista půjde na VŠ, jenže ten rozptyl je tak velký, že z výsledků maturitní zkoušky těžko poznáš, zda na studium VŠ student má nebo nemá. Ten, kdo se chystá na matfyz bude excelovat v matematice a s češtinou bude bojovat - ten, kdo chce studovat jazyky, bude zase válčit s matematikou.
Asi bych viděla jako ideální nějakou "zlatou střední cestu". Zkoušet z nabiflované látky není k ničemu, protože něco se nabiflovat neznamená tomu rozumět. Třeba v té matematice by mohly být zkoušky udělané tak, aby nediskvalifikovaly studenty, kteří matiku opravdu dál studovat nebudou a nevyužijí v praxi ani většinu středoškolských znalostí - tzn. kromě příkladů "na matiku" používat i příklady "na logiku", součást matematiky to je a rozhodně je pro mnoho studentů praktičtější, než kvadratické rovnice.