Ahoj Jitko,
nevím, jestli Ti tohle povídání k něčemu bude, můj první porod nebyl tak příšerný jako Tvůj, ale taky nic moc.
Císařský řez jsem měla plánovaný kvůli očím (riziko zanedbatelné, ale oční lékař se chtěl "sichrovat", jak mně osobně sdělil), ve spinální anestezii. Operovala mě moje paní doktorka, dovolila přítomnost manžela (což tehdy zdaleka nebylo zvykem), ale tím idylka skončila. Po porodu synka odnesli na ošetření aniž bych ho viděla (manžel šel s ním), pak mně ho ukázali zamotaného v zavinovačce ze vzdálenosti asi metrové - měla jsem v té době 6,5 dioptrie a byla jsem na tu dálku tak nanejvýš schopná zhruba odhadnout, že asi má hlavu - a pak ho odvezli pryč. Žádné přikládání, žádný tělesný kontakt, nic. Sestřičky z JIP pak celý den přemlouvaly ty z novorozeneckého, ať mně ho přinesou, k večeru se to podařilo - sestra mně ho ukázala ode dveří a chystala se odejít. Když jsem si ho vymínila aspoň na chvilku k sobě, chtěla vědět, proč. Když jsem jí řekla, že se na sebe chceme chvilku dívat, sdělila mně, že "stejně je slepej". Poněkud mě tím vyděsila, než se zjistilo, že zastává předpotopní názor, že novorozenci nic nevidí. Pak jsem si ho další den objednala s tím, že chci zkusit přikládat - přinesli mně ho nakrmeného, takže z toho (kupodivu) nic nebylo. Taky mně ho nakrmili Nutrilonem, ačkoli jsem jim do jakéhosi dotazníku psala, že jsem alergická na kravské mléko a měl by tudíž dostat hypoalergenní stravu. Sestřička mně vysvětlila, že ho nekrmí kravským, ale kojeneckým mlékem. Na můj argument, že to se dělá z kravského, opáčila: "Ne, to se dělá z prášku." (!) Naučili ho na flašku, na novorozenecké mě nepustili, protože jsem měla dreny, ale odmítaly za mnou chodit mně pomoct s kojením, protože neměly čas... Nakonec jsme to nějak rozchodili, i to kojení se zvládlo, ale zopakovat jsem si to tedy rozhodně nechtěla.
Podruhé jsem si dlouho dopředu sehnala potvrzení od očaře, že můžu rodit, jak chci, všude a všem jsem to zdůrazňovala, že hodlám a chci rodit přirozeně (nakonec si to i zapsali do karty), odmítala jsem vyvolávání (i když donekonečna bych to asi nezvládla, měla jsem 2 různé termíny a 19. den po prvním a 6. den po tom druhém už by mně porod bez cavyků vyvolali, naštěstí jsme to zvládli v hodině dvanácté - o pouhý 1 den dřív), na sále jsem se pak bránila zákrokům, co mně síly stačily a můžu říct, že jsem byla spokojená. Všemu jsem se sice neubránila (např. podání oxytocinu a nástřihu), ale on byl synek spíše větší (55 cm, 4,4 kg) a celý porod trval 20 hodin (z toho druhá doba 2 hodiny), takže oni to asi opravdu nemohli nechat déle bez zásahu, i když se mu podle monitoru dařilo dobře. I přes to to ale byl skutečně nádherný zážitek a na to, že přirozený porod je lepší než císař, bych byla (samozřejmě jen za sebe) ochotna přísahat.
Jak se tak dívám, je to trošku dlouhé psaní, ale mířím k tomu, že i po císařském řezu a špatných zkušenostech se dá zažít krásný přirozený porod - člověk se musí snažit, ale nejen to - musí taky mít štěstí na dobré lidi a co nejmíň komplikací.
Brzké otěhotnění a krásný druhý porod přeje
Jorga
zaba@atlas.cz