No, nejlepší by bylo, kdyby si to syn už domlouval pomalu s tátou sám...

Proto je nejlepší, když není rozsudek o péči o dítě, ale je to na dohodě mezi rodiči...

Otci bych to předkládala stručně:

v sobotu 6.6. má syn zápas tam a tam. Chceš ho tam odvézt a zas pro něj přijet nebo si ho vezmeš až v sobotu večer - do neděle, nebo si chceš přehodit víkend na 13.6.?

Pochopila jsem to tak, že otec bydlí od vás 20 km daleko? to přece není žádná vzdálenost, pokud teda to není nějaká díra bez MHD a otec ani nemá auto.

Můj nevlastní syn je teda už větší a už si to organizuje zcela po svém, ale v tomhle věku 11-12 let jsme to měli rozdělené - když byl zápas v sobotu, byla to povinnost (zajistit mu účast) tatínka, když v neděli, tak maminky. Na celovíkendové většinou jezdívali celý oddíl vlakem nebo autobusem, rodiče třeba nebylo. Mimořádnosti (tj. teď to vychází na sobotu, ale my nemůžeme, protože...) se řešili dohodou, rodiče si vycházeli vstříc.
Pokud byly zápasy v místě, tak to bylo zcela bez problémů (ale ještě se "ctilo", že některý z rodičů tam jde, aby dítě "podpořil" - teď už by nás mladý pán jistě vypoklonkoval ). Pokud byly v jiném místě, tak se stejně do aut skládalo víc děcek, takže rodiče (i jiných dětí) se různě střídali - dohadovalo se to s trenérem.
Na večerní tréninky v týdnu vozil táta (hala na druhém konci města), po tréninku vyzvedávala maminka, dnes už chodí sám (s kamarádem).

Spory o kroužky ale i oni prodělali, ale když byl menší - táta chtěl spíš sport, maminka klavír a malování..., takže ani "u nás" to nebylo vždy ideální.